Žijeme ve světe odrazu, žijeme za rozpravy zrcadel, jejich pláče, kousků ....střípků. Společně milujeme, válčíme, budujeme a nenávidíme. Kolik lásky je moc a kolik je příliš. Příběhy jedince nezačínají narozením, často nezačnou vlastně vůbec. Často se vykreslí jen dle mála, dle situace. A pak tu jsou padlé hvězdy, padlý andělé. Jsou tu sny, jsou tu idee. Je tu kouzelník, ale i šarlatán. Je tu divadlo svět a my jsme účinkující. Jsme loutkami druhých, ale i vlastním paradoxem. Jsme komplikovaným systémem, ztraceným ve snech. Ve hře mozku, toho, co skrývá a není objeveno či zjevno. Jsem stejně nevinní, jako vinní. Naivní, jako inteligentní. Jsme předem danou intrikou a zápletkou. Příběhem začátku konce či koncem začátku? Čeho už jsme dosáhly, než jsme padly. A čeho dosáhneme, než znovu padneme. Co získáme a ztratíme a o co přijít musíme, aby Nás hřál žár půlnočních tanečnic.