„Přestaň," procedil skrz zaťaté zuby.
„S čím?" Odrazil se od stolu a rozhodil ruce do stran.
„S tímhle vším! Přestaň!" Rozkřikl se, i když se snažil krotit. „Myslíš si, že můžeš být jen ty uražená? I já můžu být naštvaný! Já to přece taky sakra nevěděl!" Batoh mi sjel z ramene a s tichým žuchnutím dopadl na zem. Dotčeně jsem otevřela pusu a pak jí zase zavřela.
„A cos přesně si nevěděl?" Ptala jsem se už o něco klidněji.
„Že seš tak mladá," upřesnil.
„Mladá? Nechtěls náhodou říct malá?! Protože jsem o sedm let mladší než ty?!" Rozkřikla jsem se zase plná rozčílením.
„Ne nechtěl a umím počítat!"
...
Napsat něco ojedinělého v dnešní době, kde je nespočet románů, je těžké. Napsala jsem příběh, který není ničím originální, ale třeba si ho někdo přečte...
V příběhu se vyskytují: gramatické chyby, sexuální scény, vulgarismy atd...
Ellise má dokonalý život. Kluka, kamarády, dobré známky, milující rodiče. Dokud se nedozví, že je vlastně adoptovaná a její tatínek se pokusí ji získat k sobě, což se mu nakonec povede. Takže se s bílého prostředí stěhuje do nebezpečného ghetta. Její táta se snaží, má i hezký byt, sice na otřesné adrese ale čistý. Největší problém pro ni nastane, když nastoupí do černošské školy.