Strangie Loren: povídky
  • LECTURES 28
  • Votes 1
  • Parties 2
  • LECTURES 28
  • Votes 1
  • Parties 2
En cours d'écriture, Publié initialement juin 15, 2023
Vítejte na samém dně spisovatelského šuplíku!
Tous Droits Réservés
Inscrivez-vous pour ajouter Strangie Loren: povídky à votre bibliothèque et recevoir les mises à jour
ou
#219shortstory
Directives de Contenu
Vous aimerez aussi
Chlapci v sukních, écrit par AndyRBlack
87 chapitres En cours d'écriture
// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.
Vzpomínky zůstanou , écrit par Deaneira29
66 chapitres En cours d'écriture
Anna Sidonie Novotná je mladá ošetřovatelka, která nastupuje do zoo ve dvoře Králové. Pro svoje spolupracovníky je tak trochu záhadou, ale zároveň vítanou posilou. Je milá, pracovitá a vyjde s každým, ale má svoje bolestná tajemství. Před dvěma lety se ze dne na den musela postarat o sestru, když jejich máma zemřela. Teď je z ní středoškolská studentka a ona je šťastná, že bude delat co jí baví. Dokončila sice školu v Praze, ale nikdy si tam nezvykla a tak měly dohodu, že až půjde na střední vrátí se do míst kde vyrostly. Její sestra je spokojená jak ve městě tak mezi přáteli. Ona sama si tu pořád zvyká a nějak sama bojuje i se svým životem. Dlouho se jí nedaří zjistit proč jí Adam od hadů nemá rád a doslova a do písmene se s ní hádá téměř kdykoliv na sebe narazí. Později, ale pak zjistí, že si jen jako ona brání soukromí. Nakonec je to on kdo jí pomůže, když je jí nejhůř a to mezi nimi hodně změní. Adam Hruška pracuje v dvorské zoo už osm let. Je uznávaný odborník v oboru herletologie a kapacita na rozmnožování želv obrovských. Ztráta rodičů při leteckém neštěstí a válka v Afghánistánu, kde odsloužil dva turnusy ho změnili. Nemá moc rád společnost lidí, je náladový a občas výbušný. Straní se kolegů a nemá rád ani jejich společnost. Děda mu pořád klade na srdce, že má začít žít a založit rodinu. Jenže on to nemá v úmyslu, láska totiž přináší jen zklamání a bolest, kterých si už užil až dost. Jenže nová posila v zoo, která sama skrývá svá bolestná tajemství se mu začíná dostávat pod kůži. Jejich střety jsou plné slovních výměn a rozhodně je pro něj rovnocenný soupeř. Nakonec náhodně odhalí její největší tajemství a nabídne jí pomoc. Možná oběma bolestné vzpomínky zůstanou, ale budoucnost může přinést lásku a štěstí.
Vzpomínky na minulost , écrit par Deaneira29
26 chapitres Terminé
Sidonie Anna Novotná neměla nikdy lehký život. Vždy musela žít pod diktátem a nadvládou babičky. Studium obchodu na škole v Londýně nesnášela, pak musela pokračovat ve studiu marketingu. Jenže zasáhl osud, babička zemřela a ona konečně mohla začít žít. Půlrok v plzeňské zoo byl začátek. Teď už tři měsíce pracuje v Zoo ve Dvoře Králové, vychází se všemi a konečně je svobodná. Rodiče absolutně netuší kde je, zpřetrhala s nimi veškerý kontakt. Prostě jí zklamali, dali přednost klidu a rodinné firmě, před vlastní dcerou. V Londýně měla jen jedno rozptýlení, pravidelné návštěvy zoo. Milovala to tam a ráda si tam malovala, ale možná měla i další důvod tam chodit. Adam Hruška je samotář poznamenaný krutými ranami osudu. Rodiče mu tragicky zahynuli, odešel ze školy a vstoupil do armády, potom byl na misi v Afghánistánu. Zážitky z ní ho ovlivňují i teď, nemá rád lidi a straní se jich. Po odchodu z armády odjel do Anglie, dostudoval a pracoval v londýnské zoo. Před více třemi roky se, ale vrátil domů, hlavně kvůli dědovi. Má rád svůj klid v pavilonu, nesnáší tam nové lidi a rozhodně tu nechce novou ošetřovatelku co sem teď chodí vypomáhat. Jenže občas se přistihne, že je mu v její přítomnosti dobře, takový pocit zažil naposledy před pár lety. Jaké tajemství skrývá obraz jeho bývalého pavilonu z Londýna, který má pověšený v zázemí? Co nakonec odhalí vzpomínky na minulost?
Vous aimerez aussi
Slide 1 of 10
Chlapci v sukních cover
Vzpomínky zůstanou  cover
Seanovy dávné city cover
Cesta ke štěstí  cover
I promise you cover
Pascalovy stálé pochyby cover
14 Dní po Smrti.(2.kniha) cover
Jak si mi to mohla udělat? cover
Křehká jako sklo  cover
Vzpomínky na minulost  cover

Chlapci v sukních

87 chapitres En cours d'écriture

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.