Strážci ničeho

Psal jsem 6 let, úmorně jsem se snažil dostat něco na papír, co by ostatní s úžasem četli, psal jsem stovky stran a úmorně ty stovky přepisoval, četl jsem knihy jak psát, dělal vše v mé moci... Ale ... selhal jsem. Bolestně. A totálně nikdo nedocetl dál než deset stran. Tohle není dobrá kniha, ale ze svých plných sil jsem se snažil dostat na papír hluboce osobní emoci, emoci smutku nad ztraceným potenciálem z dětství. Smutku nad ztrátou těch šťastných míst, do nichž se už nikdy nevrátím. O čem tahle kniha je není důležité. Důležité pro mě je, že sis přečetl tohle shrnutí a pochopil mě trochu. :) Díky.