Our friendly deal || N. H. ff [POZASTAVENO]

,,Fajn. Tak uzavřeme dohodu," pronesl, aniž by se nad tím nějak výrazně pozastavil.
,,Jakou?" ptám se nejistě, a v očekáváni překřížím paže na hrudi.
,,Když nebudeme do našich pětadvaceti zadaní, vezmeme se."
Myslí to vážně. Nedoplnil to o žádný úšklebek. Jediné, co dělá, je to, že se mi očima vpíjí do mých tak intenzivně, až mě z toho zamrazí.
Pozvednu obočí a dávám mu jasně najevo, co si o tom návrhu myslím. To, jak mi při té představě nás dvou u oltáře silně tluče srdce vzrušením, radši nezmiňuji...
,,Vážně? Tohle dělají děti na základce! A navíc... Stejně na to do té doby oba zapomenou, a většinou se jejich cesty v životě rozdělí. Tak, že nemají šanci se znovu najít," upozorním ho na další podstatnou skutečnost, jaká při takovýchto dohodách často vzniká.
,,Věr mi, já si vždycky najdu způsob, jak na tu cestu znovu vkročit," slibuje mi, ale ani tak mě moc nepřesvědčí.
Celé je to pitomost, a to všechno dělá jenom ve snaze mě utvrdit o síle našeho přátelství...
Natáhne ke mně ruku s jasnou výzvou k uzavření téhle nesmyslné dohody.
A já, i přestože je mi jasné, jak malá šance našeho opětovného setkání může být, jeho dlaň s hlubokým povzdechem stisknu.

Ale stačilo pár let, kdy byl plně pohroužen ve světě showbyznysu, jezdil po koncertech a nakonec ani sám nespravoval svoje sociální sítě, aby tenhle dávný slib padl, dost pravděpodobně, v zapomnění.
Ponořila jsem se do svého vlastního života stovky kilometrů daleko od něj, a kousek mě si pouze chvilkami troufl doufat v to, že si na svou dávnou kamarádku občas vzpomene.
Jeden den mi ale udělal tlustou čáru přes rozpočet.
Jedna náhoda, a stačilo to k tomu, aby tuhle naši dohodu náhodné setkání vyneslo na povrch.
Byl tu ale jeden, poměrně vážný, háček.
A to konkrétně ten, že jsem byla zasnoubená.