Naděje v temnotě

Zaklepala jsem na masivní dveře, čekala a na malou chvíli se mě zmocnila nervozita. Ihned jsem ji odehnala, v této chvíli bych totiž díky ní mohla přijít o život, což pochopitelně nechci. Dveře se otevřely a uslyšela jsem dunící zvuky hudby. Ze dveří se vynořil velký hlídač oděný od hlavy až k patám v černém. Prohlížel si mě, až se jeho oči upřely na ty mé. Zářivě jsem se na něj usmála a vyčkávala, jestli se rozhodne, pustit mě dovnitř. Všiml si. My semiferové - jak se nám říká, máme jednu takovou zvláštnost díky, které nás lze lehce rozeznat. Pravé oko máme vždy sytě zlaté.