Zamrkala jsem, abych zjistila, jestli se mi to zdá, nebo možná to bylo tím, že se mi do očí nahrnuly slzy. I přes vypětí všech mých sil jsem je nedokázala zadržet. ,,Konec hodiny." rozkázala stroze vytočená Natania. Celá třída se jaksi strnule rozešla na oběd. Jindy by radostí běžela a pošťuchovala se. Já jsem jediná sledovala zbytek třídy jak odchází. Nikdo se ani neohlédl na mě. Kdo by se tak ohlížel na Budižkničemu a Neschopnost samotnou? Zhroutila jsem se na zem a už jsem slzy nepotlačovala. Na oběd jsem ani nešla. Nevěděla jsem, zda by se mi podařilo jíst přes ten velký knedlík v krku co se mi tam udělal. ~~~ Po tragické autonehodě tatínka už nemá a maminka skončila na vozíčku. Musí si vystačit s tím co má- žijou s maminkou v malém bytě, který určitě nesplňuje standartní podmínky pro život a už vůbec ne pro vozíčkáře. Pracuje na úkor školy a krájí sama sebe pro ostatní, hlavně pro invalidní maminku. Chudoba ji naučí si vážit drobností. Přečtěte si příběh náctileté Mystey a poznáte, že zvířáta nemohou mít tak podlá srdce jako lidi. Naučíte se vážit maličkostí. Naučíte se milovat lidi, takoví jací jsou a neodsuzovat nikoho za nic. ~~~