HALA | ATEEZ

Kouř ho stále štípal v očích, když míjel opuštěnou hraniční budovu, a v hrudi mu hořel silný plamen, jak se jeho plíce dožadovaly potřebného odpočinku.

Nemohl zastavit. Nesměl zastavit.

Na krk mu citelně dopadal horký dech krvežíznivých hyen, a kdyby jim otevřel byť jen skulinku možností, mohl by velmi rychle skončit s kulkou v zádech nebo nožem v hrdle.

Musel pokračovat dál. Utíkat, dokud se nenaskytne příležitost jemu. Utíkat, dokud mu budova v plamenech nezmizí z dohledu.

Naposledy se otočil a dovolil si pár krátkých chvil sledovat hustý oblak kouře. Přísahal by, že mu chór dosud trpících občanů stále doléhal k uším. Hruď se mu prudce zvedala, plnila se hrdostí.

Svému městu přál vítězství. Radostně se rozesmál, adrenalin mu proudil tělem a nadšení objalo celou jeho mysl, když povzbudivě zvolal:

„Halazia, Perile!"

© jjungmaya, 2023