Život není fér...

"Mám na lepší." Tato slova mi stále zněla v uších, ikdyž už jsou to skoro 3roky, co mi to řekl. Nenávidím ho za to, nechápu, jak jsem ho mohla vůbec někdy milovat.
Takhle to však neskončilo, tohle byl teprve začátek...
Slíbila jsem si, že už se tohle nikdy nestane. Sliby dodržuji, bohužel... Kdyby to přání šlo odvolat, v hloubi duše cítím, že jde, ale mě se to takhle vlastně líbí.
Má nejlepší kamarádka Charlota je už 4 roky zamilovaná do stejného kluka, který se jmenuje Adam. Já jsem už 4 roky do kluka zamilovaná nebyla. Miluju ji.
Ty modré oči, ve kterých se tak snadno ztratím.
Ty hnědé vlasy, jako sny které zhatím.
Ten úsměv, který mi stále chybí.
Je o 4 měsíce starší, ale chci ji chránit, jako by to dělali někteří kluci... Každého, do kterého se zamilovala ji odmítl. Už jim nevěří. Stejně jako já... Bohužel má o rok staršího bratra, je to báječný, obranný typ kluka, kterého by snad chtěla každá dívka... Jmenuje se Adam. A to je právě ten problém.
!!!
Tento příběh možná jednou dokončím tak, aby opravdu skončil, v téhle chvíli je to pro mě uzavřená část života :/ Omlouvám se :)
!!!
Ps: příběh napsán 15. března 2015