Jedinečná

Měla jsem pocit, jako bych byla uvězněná v tom nejhorším snu, kdy se člověk probouzí s výkřikem. Ale toto sen nebyl. Jak jsem postupovala dále stále víc a víc jsem cítila náhlý příval temnoty. Dávala jsem si pozor aby mé tělo neovládla, pak by byly všechny mé snahy zbytečné. Tlačily se mi do hlavy a já všechnu svou mysl soustředila na jednorožce, posly dobra. Věděla jsem, že tam někde v horách na mě čeká pán Zla, který jako rukojmí drží mého bratra. Zrak jsem upřela k obloze která byla krvavě rudá. Buď teď a nebo nikdy.