Začneme tady. (REMAKE)

Zírám do zrcadla a co vidím?
Tříokého muže, jak zírá na mne zpět.

,,Uvědomuješ si, že ti nikdo neotevře, že jo?" Zamumlá William se zjevnou nervozitou v hlase. Odpověď pro něj zjevně ve vzduchu nečíhá, a tak odvrátí pohled od Danielovy kamenné tváře zpět k polorozpadlým dveřím, jejichž klika teď jen unaveně visí nad zemí. Něco strašně páchne, ale William nedokáže vyjádřit, co by to mohlo být. Je to zároveň úplně cizí a nové, ale někde hluboko v jeho hlavě se mihne světélko povědomosti. Celou dobu, co stál před těmi dveřmi, se snažil vybavit si právě to, odkud ji zná. Jeho mozek však prozatím odmítá spolupracovat. Je dost možné, že jeho mozek ten pach a vše, co s ním souvisí, z nějakého důvodu prostě úplně vyškrtl ze svého systému. A dělá všechno pro to, aby ji William nenašel.
Daniel znovu třikrát zabuší na dveře domu.
,,Kámo - vážně si myslíš, že tu někdo bydlí? Podívej se na to, však se to tu rozpadá, vole. To bych radši bydlel na ulici." Odpověď - nenalezena. Zápach spolu s okolním větrem proletí Willovi kolem nosu a tentokrát byl opravdu blízko. Pořád ještě neví, odkud. Vyvede ho to z míry natolik, že jeho hladina trpělivosti, která už začínala bublat, jakmile se dostali k domu, nadobro přeteče.
,,Dobře, a dost." S těmito slovy William udělá krok od dveří a pravou nohou se opře, aby nabral co nejvíc sil. Pak s tou silou nic neudělá, protože ho Danielova ruka zastaví a vytvoří překážku.
,,Nevejdeme do těch dveří, dokud nás někdo nepustí." Zavelí Daniel.
,,Děláš si prdel?"
,,Ne, nedělám. Nejdeme dovnitř, dokud nám někdo ty dveře neotevře sám."