Nebyl jsem jenom šedá myška, krčící se někde vzadu v davu. Byl jsem v obvyklém životě přesný opak všeho, co si člověk asi představí pod významem slova ,,submisivní". Ale na druhou stranu jsem v životě kontrolu potřeboval. A co bylo nejhorší, byl ten fakt, že jsem si začínal s každým dnem víc a víc uvědomovat, že s nikým jiným, než s tím pitomcem Troyem správně fungovat nikdy nebudu. Začínal jsem tím být poslední dny tak trochu posedlý. Byla tu ale jedna další drobná komplikace. Já byl majitel firmy, pro kterou on pracoval. On? On byl něco jako moje sekretářka. Rozhodl jsem se, že se to za žádnou cenu nesmí nikdo dozvědět. Nikdo, znamenalo především on. A i kdyby to znamenalo, že jsem měl docházet za někým jiným, udělám to. Cokoli, jen abych nemusel čelit té potupě, že by se dozvěděl mé slastné tajemství. Bohatě stačilo, že jsem netoužil po ničem jiném, než padnout na kolena k jeho nohám.
„Jaký to je pocit toužit po někom, koho nikdy nebudeš mít?"
„Tuhle otázku si nech, až budeš cítit kůži jiného člověka a celé tělo ti bude křičet mé jméno."