The art of eye contact

Náhody. Náhodou nazýváme něco, co se stane nečekaně a zpravidla dokáže člověka překvapit. Některé náhody potěší, jako třeba když potkáte kamarádku v obchodě při nákupu, nebo když náhodou najdete ten kousek oblečení který jste tak dlouho hledali. Ale co když vás náhody neustále přivádí k tomu jednomu a tomu samému člověku? Dá se to stálo nazývat náhodou? A nebo osudem? Možná vše, co se okolo nás děje, se děje pro nějaký hlubší důvod. Pro něco většího. V jejich případě tomu tak bylo. Nejde přesně říct kdy byl začátek těchto jejich náhod. Určitě jedna z těch největších náhod, kterou to možná všechno začalo, a zároveň to působí jakoby se jim samotný bůh vysmíval, je jejich datum narození. Sedmnáctého května totiž mají oba napsáno ve svých rodných listech. Bůh jim alespoň dopřál jiný rok narození. Oba dva moc dobře ví, že ať se stane cokoliv, nebo jsou s kýmkoliv jiným, nedokážou zapřít to propojení a slabost která je k sobě táhne. Bronteová měla pravdu - on je víc mnou, než já sama. Ať už jsou naše duše vyrobeny z čehokoliv, jeho a ta má jsou stejné.

Ahoj! Nějakým způsobem jsem opět chytla díky svým životním zážitkům psací náladu. Zrovna jsem právě z těchto zážitků byla trochu smutná, a ve smutku mám tendenci dívat se na filmy jako je After, díky kterému jsem se inspirovala k psaní této knihy. Nesnažím se být žádná "wannabe" fanynka Afteru, ale vibe právě tohohle filmu je docela podobný k tomu, o čem tato knížka bude. Takže doufám, že si nebudete myslet, že právě After kopíruju pro zviditelnění. Psaní této knihy mi spíše pomáhá vypsat se ze svých těžkých chvil.
Přeji Vám všem příjemné čtení!