"Promiň Gábi, ale nechci už nikomu ublížit." "Však se nic nestalo!" "Promiň." Celou dobu jsem s ní mluvila přes rameno. Slyšela jsem hlasy plné otázek, proto jsem se rozběhla do tábořiště. Mou cílovou stanicí byla naše chatka. Z cestovky jsem vyhrabala látkový kapesník a utřela jsem si slzy a nos. Sedla jsem si na schůdky před chatkou. Krčila jsem se nejvíc, co to šlo, a tekly mi slzy. "Co se to stalo? Proč se to stalo? Jak se to stalo?" Měla jsem hromadu otázek, ale žádnou odpověď.All Rights Reserved