Noční procházka

Už dva roky provozuji noční procházky. Mám ráda dlouhé procházky a noční krajinu. Dá se říct, že bydlím ,, ve vesnici'' , takže necelých čtvrt kilometru máme od domu les, ale tam nechodím, protože tam bydlí jeden chlápek o kterém kolují různé fámy. A když jsem toho člověka viděla, tak bych těm fámám i věřila, protože jeho chování přesně odpovídá tomu, co se o něm říká.
Jediné co jsem si ověřila je to, že nemá rád lidi a děti nesnáší ze všeho nejvíc. Z toho důvodu bydlí o samotě v lese. A k tomu všemu se můj táta s ním jednou chytl, takže ten chlápek mě zná celkem dobře, minimálně by mě poznal od pohledu.
Proto večer........ a vlastně i ráno do toho lesa nechodím. Většinou se několik metrů před lesem zastavím a pro jistotu běžím zpátky. Dělám to tímto způsobem pravidelně a ani ta osudná noc se od toho nelišila.
Když rodiče a sestra spali, popadla jsem tátovu bundu, baterku, mobil a vyrazila jsem. Po cestě jsem potkala ještě pár přátel ze školy, kteří večer chodívali ke staré stodole, kde měli táborák a každou středu a sobotu si tam chodívali zazpívat a opékat bůh ví co. Bylo celkem zvláštní je potkat, protože chodívali jinou cestou. Zeptala jsem se kamarádky Anet proč jdou směrem od lesa.
,, Proč jdete od lesa?'' její odpověď mě trochu zarazila. ,, Chtěli jsme si ověřit ty fámy, co se šíří a viděli jsme toho chlapa, ale když uviděl, že je nás moc, šel zpátky. Radši tam nechoď.''
Nejdřív to vypadalo, že se připojím k ostatním, ale ......... nedokážu to popsat, ale k tomu lesu mě něco lákalo. Když jsem opět byla několik metrů od něj něco jsem uviděla................ byl to on a vypadal, že má něco v ruce.
Vyděsilo mě to tak, že jsem ani nestačila rozluštit, co v té ruce měl a už jsem byla u ostatních u táboráku. Řekla jsem jim co se stalo a skoncovala jsem s nočními procházkami. Teda aspoň jsem si to myslela, ale to už je trochu jiná historka.