"Tohle není láska, kterou si přeješ. Je to ta, před kterou tě varovali." Krev. Déšť. Ticho. To poslední, co jsem si pamatovala, byl jeho pohled. Chladný, prázdný, a přesto plný ohně. „Říkal jsem ti, že to skončí špatně," zašeptal. Jeho hlas se ztrácel v nočním šumu. „A tys stejně zůstala." Cítila jsem, jak mi srdce buší o žebra, každou vteřinu, která se táhla jako století. Stála jsem naproti němu - promočená, rozbitá, na rukou jizvy, které nikdo neviděl. A on... Jade... on vypadal stejně jako na začátku. Nedotčený. Jako by celý svět mohl shořet a on by se jen díval. Ale mezi námi se změnilo všechno. Slova, doteky, přísahy. A hříchy, které nešly odčinit. „Největší chybou bylo, že jsem mu dovolila mě najít." A tou druhou... že jsem ho nedokázala nenávidět.