"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého a má pocit že jí skončil její do té doby šťastný svět. Už nikdy neuvidí svou lásku která odešla jak chmýří z pampelišek, kterými to všechno i začalo. Jsme zvyklí že příběhy končí vždycky jenom šťastně, ale co když to všechno je jenom začátek k tomu aby se všechno jenom pokazilo a autoři se jenom nechtějí zabývat tím pádem všeho? A kdo vůbec určuje co je dobrý a špatný konec? *ONC 2024*