Sarkastický Outsider & Lili

Učitel: (naštvaně) Dost už bylo, outsider. Tohle je nepřijatelné. Jak si troufáte mluvit se mnou takto? Jak si troufáte být tak arogantní a urážlivý? Jak si troufáte být tak...

Outsider: Tak co? Tak inteligentní? Tak pravdivý? Tak sarkastický? To je to, co vás štve, že? Že jsem lepší než vy. Že jsem lepší než všichni. Že jsem jiný. Že jsem zvláštní. Že jsem geniální. Ale nebojte se, pane učiteli. Já vás neodsuzuji. Já vás chápu. Já vím, jaké to je. Být nepochopen. Být znevážen. Být nešťastný. Já to taky prožívám. Každý den. V této škole. V tomto světě. V této realitě.

Učitel: (zmateně) Co tím myslíte?

Outsider: Myslím tím, že já nežiju v této realitě. Já žiju ve své vlastní realitě. V realitě, kde je všechno lepší. Kde můžu dělat, co chci, a nikdo mi neříká, co mám dělat. Kde můžu být sám sebou, a nikdo mě nesoudí. Kde můžu snít, a nikdo mi nekazí sny. Kde můžu být šťastný.

Učitel: (pobaveně) A jaká je vaše realita, outsidere? Jaké jsou vaše sny?

Outsider: Moje realita je... (zavře oči a usměje se) Moje realita je krásná. Moje realita je plná barev, zvuků, vůní, chutí a doteků. Moje realita je plná dobrodružství, záhad, zázraků a magie. Moje realita je plná přátel, lásky, radosti a smíchu. Moje realita je plná... (otevře oči a podívá se na učitele) ...plná věcí, které byste nikdy nepochopil, pane učiteli. Protože vy jste jen člověk. A já jsem něco víc.

Učitel: (šokovaně) Cože?

Outsider: Ano, pane učiteli. Já jsem něco víc. Já jsem... (zvedne ruku a ukáže na tabuli, kde se objeví nápis "Konec první kapitoly") ...já jsem autor této knihy.