Trnitá koruna

Za celý svůj život nic nezažila. Bály, plesy a hostiny na počest lidí, které ani neznala, ji s postupem věku začaly nudit až k smrti. Stále to samé dokola - usmívat se, vypadat jako víla a stydět se při jakémkoli náznaku intimnosti, byť by se jednalo jen o polibek na kloubky prstů. Pravidla rodičů jí dávala jen malý prostor k svobodnému dýchání, zámek a zahrady proto znala dokonale, poněvadž to byla jediná místa, kam mohla jít sama. Do ulic za hradbami, kde žili poddaní, vstupovala jen zřídka, většinou při zvláštních příležitostech, nebo k potlačení mírných rebelií. Život ve zlaté klícce už od narození.
Ale co jsem dovolené, ovšem s doprovodem jednoho nebo dvou strážců, byly vyjížďky na koni. Jednou za týden mohla na chvíli předstírat normální život bez toho pozlátka okolo, bez zbytečných zdvořilostí se smát a reprezentovat Trnitou korunu svého otce. V těch chvílích byla jen Lavendel, dospělá žena plná života. Nebyla ta, kterou se stala za hradbami, duch v chladných zdech svého domova a pýchy království.
Netušila ale, že jedna taková projížďka zcela změní celý její osud.
***
Zdravíčko, všichni! Jedná se o můj první publikovaný příběh, takže neočekávejte nějaký závratný luxus (přeci jen jsme na Wattpadu). Snažím se ale v psaní zlepšovat, takže ocením jakoukoli kritiku, kterou dostanu.
Doufám, že si příběh Lavendel užijete!