,,Koťátko, řekni to. Řekni co chceš" zašeptá mi do ucha a při tom mu padají jeho stříbrný vlasy do očí.
,,Řekni co by si chtěla, koťátko" chytí mě jemně pod krkem a lehce ho zmáčkne.
,,Řekni to!" začne mu docházet trpělivost a mně přísun kyslíku.
,,Kde je Láďa? Nedělej mu prosím nic.." šeptnu skoro nelyšně.
Ušklíbne se. ,,Když se mnou budeš spolupracovat, tak se nastane nic jemu a ani tobě, Koťátko moje.." druhou rukou mi začne malovat různé obrazce na mé odhalené stehno.
Začnou se mi objevovat černý flíčky před očima a cítím jak se mi začnou všechny svaly oslabovat.
,,Nee, prosím už ne-" vidění se mi začne rozmazávat a všude se objevovat černý fleky.
,,Koťátko, to bude v pořadku,neboj se. Jsem tu s tebou.." stiskne mi ještě víc krk. Před očima mám definitivní černo a sesunu se mu do náruče. Ucítím jak mě pohladí po tváři a pak uz mám jen černo, černou tmu.
___________________
Zdravím, chtěla bych vás jen upozornit, tento příběh obsahuje soustu nadávek, sexuálního násilí, drog, všeobecného násilí, anorexie a dalších mnoha nepříjemných témat. Takže nebude úplně vhodnej pro všechny!
Taktéž bych chtěla říct, že v příběhu se vyskytuje Ladislav Krejčí, Stein27 a další známé osoby, musím Vás uporoznit, ani jednoho neznám osobně a tohle je jen moje fantazie! Kluci se takhle v realitě určitě nechovají, jen se mi to do tohoto příběhu hodilo!
Toto je ma první knížka tak na to berte ohledy, prosím. Děkuji moc. Užijte si čtení!
!(momentálně pozastaveno, probíhá velká korekce)!
„Ty se nejdeš schovat?" zeptal jsem se ho zvědavě, protože se opravdu nezdálo, že by měl v plánu dostat se z dosahu těch kapek.
Hlavu vrátil do normální polohy a celým svým promočeným tělem se otočil na mě se zářivým úsměvem, zatímco si z očí znovu sejmul vodu, aby se na mě podíval. Když tak udělal, jeho tmavé oči byly plné štěstí a nadšení. Nerozuměl jsem mu.
„Proč bych se měl před tím schovávat?" opáčil mi otázkou.
„No, já nevím, mohl bys třeba onemocnět," odpověděl jsem starostlivě, nad čímž se jen zasmál a znovu roztáhl své paže. Chytal do dlaní každou jednu kapku, která se vpila do jeho kůže. Několik lidí proběhlo rychle kolem jeho domu, on si jich však nevšímal.
„Déšť je něco, co už od mala miluju. Je to novej příval energie, kterej je potřeba uvítat s otevřenou náručí a ne se mu stranit. Je to něco, co nedodává sílu jen přírodě, ale i nám, lidem. Já jsem déšť a déšť je já."
***
Příběh Michaela Daltona, šestnáctiletého chlapce, jenž už delší dobu skrývá tajemství. Tajemství, jež mezi něj a jeho nejlepšího přítele postavilo bariéru, která se zdá být nezničitelná. Ovšem, ona se tak opravdu jen zdá a Michael sám brzy zjistí, že nic není nemožné, pokud má člověk lidi, o které se může opřít...