Lirin žije už téměř pět let o samotě uprostřed lesa. Společnost mu vytváří jen květiny v jeho opečovávaném skleníku, malý ovocný sad a havran, který se tváří, že je naživu, i když je už léta po smrti. A jak se sem dostal? Řekněme to jednoduše - společnost prostě nekromanty moc neoceňuje. Vesničané, které má dle dekretu samotného krále chránit, se jej bojí a vyhýbají se mu jako čert kříže. Zvířata z něj cítí smrt, a tak se drží dál... Samota jako by byla strůjcem jeho života. Tedy až do té chvíle, než se setká z promočeným zlatým kocourem, který se ho ani trošku nebojí. A teprve tam náš příběh začíná!