Pohádky před spaním

Kdysi, za devatero horami a devatero řekami, se nacházela krajina tak přelíbezná, že tam vzduch voněl po všem, co jinde chybělo. Po medu, naději, možná po neškodné magii. Třebaže to všechno působilo tak krásně, lidé a mýtická stvoření si darů přírody přestala vážit. Začali zneužívat dobrotivé magie, do krve se přít o ničem, že byla překrásná Mondolie rozeklána vedví.
Jak to bývá v pohádkách, stanulo proti sobě dobro a zlo.
Ale Lola na pohádky, ubohé zoufání a dětinské představy o světě, už dávno nevěří. Vlastně nevěří ničemu. Dokonce ani sama sobě.
Zato Donvand, zakletý princ, by za pohádky dýchal.
Ani jednomu z nich však nedochází nakolik jim budou pohádky osudné. Nakolik se pohádky liší od těch nejhorších nočních můr...