Příběh Temné Dcery
  • Reads 362
  • Votes 19
  • Parts 14
  • Reads 362
  • Votes 19
  • Parts 14
Ongoing, First published Jun 28, 2024
Mature
Každý nemůže být hrdina a obzvlášť ne vrah. Každý žije svůj život minimálně trochu ovlivněný minulostí, štěstím a ostatními lidmi.

 Můj život je odjakživa ovlivněný hlavně minulostí. Už od narození byl ovlivněn mými praprarodiči, kteří se rozhodli uvrhnout moji rodinu k životu ve stínech. K život kde záleží hlavně na vůli, výcviku vytrvalosti  a nulovýmu soucitu.

 Už chápete jaký život žiju? Od narození se učím jak nejpotišeji vklouznout do jakekoli mistnosti, najít cokoliv a zabít kohokoliv tak, aby mě nikdo nechytil. Já osobně svůj život miluju. Denně dostávám kupy poptávek s odměnou nad deset milionů. Prakticky si můžu vybírat.
 
 Při té myšlence jsem se musela ušklíbnout.

 Ve dvanácti jsem poprvé zabila. Nikdy na ten den už nezapomenu, bude to navždy moje brána do temnoty, která nemá konce. Naštěstí já konec vidět nepotřebuju, a ani nechci za posledních pět let jsem si na ni zvykla pochopila její klid, který se stal i mým klidem. Nic víc nepotřebuju, díky mé práci patřím k nejbohatším lidem, co víc bych kromě peněz potřebovala?

Je tady ale jeden háček, jako v každém příběhu. Bez něho by byl tento příběh k ničemu..........




⚠️Upozornění⚠️

V příběhu je:
Násilí
Vulgarismus
Sex
Sebepoškozování
All Rights Reserved
Sign up to add Příběh Temné Dcery to your library and receive updates
or
Content Guidelines
You may also like
You may also like
Slide 1 of 10
The teacher? cover
Ze stínů a světel cover
Škola andělů a démonů 3 cover
Calories: My nightmare cover
Nesmrtelný cover
Bratrův spolubydlící  cover
Ohnivá koruna cover
Škola andělů a démonů (opravuje se) cover
Země Měsíce a Slunce cover
Dcera trenéra cover

The teacher?

80 parts Ongoing

V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal: „ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."