Pod Višní

Každý se se ztrátou vyrovnává jinak. Někdo pláče, někdo se jí snaží utopit v kořalce, někdo ve válce, někdo v cizině a někdo se prostě nesnaží. Ivan ale nachází útěchu pod starou višní, kde se mu zdává o dívce, kterou miloval a pro kterou jeho srdce truchlí. Nikdy se jí však v tom snu nepodíval do tváře, sledoval pouze její siluetu stojící proti slunci, které kolem ní jako by vytvářelo svatozář a bělostné lístky, které jí vítr snad schválně vplétal do hnědých vlasů, jejichž vůni Ivan omámeně vdechoval. Ale sen byl sen a den zas den, nebo ne? V lesích totiž bloudí osamělá postava, utíkající před stíny minulosti, kterých se Ivan zbavit nechce. On se jich touží dotknout, ona na ně nemyslet. Oba dva jsou však jimi stejně pronásledováni a strháváni do hlubin smutku.

🌸◦🌸◦🌸
Všechny postavy, místa, události a země v tomto příběhu jsou smyšlené!

🌸◦🌸◦🌸
Příběh by to měl být krátký, doufám, že se bude líbit. Jako obvykle nemám tušení, jestli se mi ho podaří dokončit, ale moc v to doufám. Jakékoliv komentáře s vašimi názory nebo hvězdičky moc potěší a pokud objevíte nějakou chybu a nemusí být jen pravopisná, určitě mi dejte vědět. Je pro mě nesmírnou motivací (jako asi pro každého pisálka) vědět, že mé příběhy někdo čte :)