Eleanora

„Nemusíš chápat nic, stačí vnímat. Ber co je ti dáno, bez ohledu na to co to znamená. Nejsi snad šťastná že mě znovu vidíš? Že jsme zase spolu? Bál jsem se že tenhle den nikdy nenastane, byl jsem tu bez tebe tak smutnej, tak osamělej. A teď? Máme to co jsme chtěli. Přesně tak to mělo skončit ne snad?" Erikova slova byla tak příjemná, přála jsem si abych jim věřila. Jenže to nebyl Erik. Všechno co řekl znělo tak opravdově, tak moc bych chtěla říct že má pravdu a zůstat tam s ním už napořád.
......................................................................
Roztřesenou, slabou rukou jsem z náhrobku setřela všechen sníh. Se zatajeným dechem jsem písmenko po písmenku četla jméno, které jsem věděla že přečtu. Bylo to Erikovo jméno...