Uplynuly skoro čtyři roky, od té chvíle, kdy vás rodiče náhle odvezli k okraji lesa.
Neřekli vám mnoho, jenom, že je to nouzová situace, že jste dost staří na to, abyste se o sebe postarali, že se vám nějak ozvou, že do té doby nemáte vycházet... a že jste vybaveni na všechny případy.
Ale tehdy jste ještě netušili, kam vás vezou.
Na začátku sis myslel, že je to jen hra, zejména proto, že jsi měl za týden oslavovat vaše narozeniny. Ale když jste byli vedeni do lesa a objevili jste skrytý vojenský bunkr, uvědomil sis, že to žádná promakańa únikovka není.
Bylo to moc realistické a příliš děsivé.
Předtím, než se dveře za vámi zavřely, vás rodiče naposledy objali a tvůj otec řekl:
„Nebojte se, brzy se zase uvidíme. Do té doby zůstaňte uvnitř. Máme jen málo času, ale všechno potřebné najdete v manuálu. Hned si h-!"
Další slova jsi neslyšel, protože dveře bunkru ztlumily zvuky zvenčí.
JAK TUTO "KNIHU" ČÍST:
1. přečti si příběh dané kapitoly
2. vyber si pokračování příběhu
3. otevři kapitolu s vybraným číslem
4. užij si to:D
Karate mě provádí už od kolíbky, v 5 letech jsem poprvé nastoupila do karate kroužku u nás v Ekvádoru. A nakonec jsem v 15 letech poprvé vyhrála Ecuador Karate Championship under 18. A o rok později jsem si vítěztví zopakovala. Nikdo mě nedokázal překonat, byla jsem šampionka a zároveň jediná holka co dokázala vyhrát Ecuador Karate Championship under 18.
A teď, když jsme se přestěhovali do L.A. se budu snažit vyhrál All Valley Karate Tournament.
Jmenuji se Dominique De La Cruz. A toto je můj příběh.