Se svým nejlepším přítelem jsme se bavili o lásce. Bral jsem to dost humorně, protože pro mě slovo láska prozatím nemělo žádný význam, avšak můj kamarád měl k tématu jiný postoj. Konverzace tak začala nabírat na vážnosti...
,,Mít rád nestačí..." na chvíli se odmlčel a unaveně si povzdechl. V jeho očích se zračil smutek.
,,Musíš milovat a být milován danou osobou, jinak-" zasekl se a oči se mu zalily slzami. Neváhal jsem ani na chvíli a přitáhl si ho do objetí.
,,Jinak se s nimi budeš muset nechat pohřbít a nebo se jich nadobro vzdát." dopověděl a pevně mě objal. Stále jsem nerozuměl, jak přesně to myslí, ale očividně ho to velice trápilo.
,,Neboj se, tobě se nic takového stát nemůže." snažil jsem se ho utěšit a konejšivě jej hladil po zádech.
,,Tím bych si nebyl tak jistý..." pošeptal.
--
Tehdy jsem opravdu nevěděl, jak to myslí, ale časem jsem pochopil...
...protože mě to prokletí postihlo také.
!!! VYSKYTUJÍ SE ZDE ZNÁMKY SEBEPOŠKOZOVÁNÍ !!!
1.10.2024 -