(Ne)spoutaná láska - Yoonmin (18+)

Ani jsem se nehnul. Stál jsem tam se spoutanýma rukama za zády, zacpanou pusou a hrdě vztyčenou hlavou, zatímco ti muži stáli kolem mě a dobírali si mě. Věděl jsem, že mě brzy zlomí. To jsem si připustil. Už teď se ve mě všechno strachem stáhlo z toho, co mě čeká. Uvnitř sebe jsem křičel. Brečel. Volal Taeho, kterého jsem viděl ještě před pár hodinami padnout mrtvého k zemi s jejich kulkou v hlavě, než mě zajali a odvezli na svou základnu. Ale nic ze mě nedostanou. Ne, nesmí.

❗❗❗
Nemůžu říct, že to nedává smysl, ale je tam pár věcí, co jsem nedomyslela. Tenhle příběh jsem napsala, protože jsem to dostala jako nápad a nemohla jsem se toho zbavit, nemohla jsem kvůli tomu spát. Je to hodně depresivní a brutální. Proto jsem se rychle potřebovala vypsat, abych se toho zbavila, takže jsem se moc nesrala s detaily. Až to přepíšu (což určitě plánuju, až budu mít víc času), bude to lepší. Docela o dost, řekla bych.
❗❗❗

Kdo už dřív četl mou tvorbu, ví, že když chci jakožto autor něco dodat, k tomu slovu, či větě napíšu hvězdičku a dolů to hodím pod „Poznámka autora:". Tady byste se ale zbláznili, kdybyste museli kvůli pár větám skrolovat úplně dolů a pak zas hledat, kde jste skončili se čtením, takže poznámky autora píšu jako samostatný odstavce hned pod ten odstavec, kde je to něco, k čemu vám potřebuju něco říct. ; )

Prvně jsem plánovala tuhle "knížku" využít pro víc oneshotů, ale pak jsem se rozhodla to předělat, takže všechny moje oneshoty budou asi jako samostatný knihy, nvm. Rozhodla jsem se tak, protože jich asi už víc moc nenapíšu.
Všechna varování a upozornění jsou na začátku oneshotu.

# 7 - deprese → z 1,9 K příběhů (20. 2. 25)