Titánský svět

svět plný moci, mocných a bezmocných. Je jedno co uděláte, prostě to tak je, svůj stav nezměníte k lepšímu. Jediní kdo tak mohou učinit jsou titáni. Ti mohou dělat co chtějí. Jsou to Bohové s velkým B. Kanibalizací ostatních z titánského plémě získávají větší moc. Má to však háček. Je jejich nekonečně mnoho. Nikdy nepohltí všechny, a o toho jim do toho hází vidle metapravidla, meta zákony, chcete-li. Jsou jejich vlastními tvůrci, ale co když je těch tvůrců více, pak vzniká bordel a každý moment můžou veškeré sféry existence zaniknout. A Vy to jen sledujete a nechápete o čem to mluvím, já také ne, a proto máte naproti těmto "fragmentům" z Titánského světa, zrcadlo, které odráží, je to zrcadlo zmrazené v čase. Jsem to já, respektive mé zoufalství, bezmoc a další pěkné věci, které se při tvorby vyrojily. Jak znázornit svět jinak, než pomocí jeho fragmentů, jak si ho vyrvat z hlavy a dát na talíř v plné své syrové kráse. To naneštěstí nejde, a tak se musím spokojit s tím, co je a to je AI Midjourey. Neumím kreslit, ale mám něco, co umí, a tak je Titánský svět pojmut takto. Mé emoce jsou čistě mé výtvory zaměřené o něco více do abstraktní roviny. Toť vše. Jediné co bych ještě dodal je postesk nad tím, kolik věcí je při psaní promtů do Midjourney zakázáno, nedovolí mi ani člověka napíchnutí na kůl, natož člověka požírající výkaly svých zmutovaných dětí, které trpí ve věčné agónii, zatímco neustále rostou pomocí Přání nějakého titána. Některé výtvory, fragmenty jsou doplněny o básně, aby byly srozumitelnější. Tyto básně jsou vytvořeny též moji rukou.

A úplně poslední věc. Prosím nevnímejte to jako umění, je to jen nejjednodušší a nejmožnější cesta, jak ukázat tento svět.

Ó Leme a Kiro, kde jste? Vzpomínky na vás mě trápí. Nostalgie sráží na kolena a v mém srdci