Vánoční trh se rozkládal po celém náměstí, kde bylo vše zahalené do jemného zimního šera, a stánky zdobily tisíce malých světýlek, které zářily jako hvězdy na noční obloze. Na každém rohu visely věnce z cesmíny a smrkového chvojí, mezi nimi se proplétala vůně pečených kaštanů a skořicového punče, která lákala kolemjdoucí. Sníh lehce pokrýval střechy stánků a každý krok doprovázelo jemné křupání čerstvě napadaného sněhu pod nohama.
Lea a Nicolas se procházeli těmito malými uličkami, každý krámek je lákal svými poklady - jemné ručně vyráběné ozdoby, dřevěné hračky, svíčky s vůní koření. U jednoho ze stánků se Lea zastavila a zalíbila se jí skleněná hvězda, průhledná a lesklá, s drobnými rytými vzory připomínajícími ledové květy. Držela ji opatrně v dlaních, jako by mohla prasknout při sebemenším dotyku, a její tvář byla ozářena tlumeným světlem trhu.
Nicolas ji pozoroval, jak se jí oči leskly v odrazu světel, a cítil, že toto kouzlo Vánoc spočívá právě v těchto malých okamžicích. Potichu se k ní přiblížil a jeho ruka jemně našla tu její. Ve chvíli, kdy ji vzal za ruku, jejich dlaně se propojily a on cítil teplo, které mu proudilo do srdce.
Pod hvězdným nebem, za zvuků vánočních koled a padajících sněhových vloček, se oba zastavili, jako by byl celý svět v tu chvíli jen jejich. Bylo to tiché, kouzelné propojení, které nepotřebovalo žádná slova.
Malá, drzá, s dlouhýma vlasama...podle něho taky šestnácti léty satan, nebo také princezna.
Holka, o který každý kluk sní, dokuď nepozná, jak moc nedozašitelná je.
On kluk, po kterým by holky zabíjely, dokud nezjistí, že je měl jen na jednu noc.
No vždyť víte...Vysoký, brunet,vypracovaný břicho, potetovaný dvaceti letý kluk... podle ní někdo, koho nadosmrti nesnáší, nebo taky někdo, kdo jí jediný dokáže dát to co potřebuje.
Strach, touhu, posedlost, lásku?
Však ono se to říká, co se škádlívá to se rádo mívá, že?