10.11. 17:15 2024 ,, Majku?" Zeptala se Angela.
,, No, co chceš?" Odvětil ji její bratr.
,, Podívej se z okna," řekla Angela a ukázal prstem na otevřené okno pokoje jejího bratra.
Bratr se zvedl se židle a šel k onomu oknu.
,, Co to má být?!" Vyhrkl.
Pod oknem, na náměstí plném lidí, okolo auta na silnici jezdí. Ale za chvíli přicházejí policisté a kráčejí k náměstí. ,, Křik a protesty? Kvůli čemu?! Kvůli snad vládě, která je nám nejlepším pomocníkem?!" Vyhrkl znovu.
Angela vyděšeně uskočila.
,, Myslela jsem si, že jsi s námi v ozbrojenstvu..."
,, To teda nejsem! David a Agatha, zaplatili životem ozbrojenců..."
,, Bratře oni byli naše zlo..."
,, Ne, byli dobří!" A rychle vstal od okna a vzal pušku do rukou. ,, Jdu jim rozstřílet lebky, jestli se ještě jednou postaví naší vládě!" Byl rozzuřený, co se zde dělo. Angela uskočila zpět k oknu, protože její bratr se kolem ní prohnal jako vichřice.
Za chvíli se s uslzenýma očima zadívala zpět na náměstí. Viděla a slyšela střelbu. Pak uviděla jak její bratr běží na to náměstí a hlásá: ,, Zastřelte ty nevděčný šmejdy!" V tu chvíli spatřila, jak se pět policistů rozdělilo a namířilo zbraň proti němu. Angela se schovala skrčila pod parapet. Pak uslyšela střelbu a křik jejího bratra...
A za chvíli uslyšela...
Z parapetu opatrně vykoukla a uviděla tělo mrtvé bratra...
,, Né!" Zakřičela uplakaně. Rukama si zakryla oči.
Letadlo přistálo kousek od těla.
Když vystoupili lidi z letadla, vzalo tělo a ještě předtím než ho naložili, prohlásili: ,, Toto je tělo bratra Angeli Katherine Oswaldonohovské. Je to zrádkyně! A hle stojí v támdletom okně!" Měla stále zakryté oči, takže netušila že kolem její hlavy prosvištěl odjištěný granát, jež padl na druhý konec místnosti, aby jí zbavil trápení...
Napadlo vás někdy, jaké by to bylo žít v budoucnosti? Ve světě plném vynálezů, úžasných inovací a snad i mimozemských návštěvníků? Představte si, že se vám toto přání splnilo. Žijete v Londýně v roce 2270. Můžete žít ve futuristických částech města, nebo se usadit na jižním břehu Temže, kde život stále připomíná časy dávno minulé.
Svět zažívá nebývalý pokrok. Poprvé v historii je překročena rychlost světla, lidé se poprvé setkali s mimozemskou civilizací. Život se zdá být zdánlivě bezchybným.
Stačí však málo a vy zjistíte, že takový rozhodně není. Stačí zahnout z osvětleného bulváru do vedlejší uličky, kde v nočním mrazu spí na holé zemi opuštěné dítě. Pokud vykouknete z bubliny vaší pohodlné existence, zjistíte, že svět není tak krásný, jak se zdá. Anglie stále bojuje ve světě za své zájmy. Proto, abyste se vy měli líp. No není to od ní hezké? Je, že ano? A co když vám řeknu, že za Anglii a vaše pohodlí bojují a umírají muži a ženy, kteří mnohdy nejsou ani pořádně dospělí? Co by, řeknete si, bylo to jejich rozhodnutí. Jsou to přece jen vojáci. Vycvičení profesionálové zvyklí na ztráty ve svých řadách.
Jistě, to si myslí všichni, nejste sami. Ale potkali jste je někdy? Vydali jste se k letišti královského letectva, které máte téměř za dveřmi a promluvili jste si s vojáky? Myslím, že ne. Jinak byste věděli, že to, co si celý život myslíte, není pravda.
Nejsou to žádné vražedné stroje. Jsou to skuteční lidé, kteří mají skutečné problémy, emoce a city. A ono „svobodné" rozhodnutí, které je vehnalo do řad armády, nebylo vždy tak úplně svobodné.
Tohle je příběh jednoho z nich. Řadového vojáka, který si nikdy nedokázal zvyknout na smrt. Příběh vojáka, který se rozhodl raději riskovat život v armádě, než zemřít na ulici.
Pozor! Probíhá korekce.