Bylo nebylo, kdysi dávno v království Za Černým lesem žila princezna, která jak už to bývá, byla zaslíbena princi. Jenže, co když už dávno dala někomu srdce? Co když, je ten někdo jen pouhý kovář?
"Něco ti pošeptám..."
Jeho drsný hlas narušil to ticho mezi námi.
Ticho tíživé tak moc, že skoro až dusilo. Jako když někdo sevře svojí ruku okolo vašeho krku.
Možná jsem už dávno tušila, co chce říct, ale bála jsem se na to pomyslet. Snad jsem to ani nechtěla vědět.
Ale teď už nebylo cesty zpět.
Sklonil se ke mně a ztěžka vydechl.
Přivřela jsem oči. Stačilo tak málo a jeho rty by se obtiskly na mý rozpálený kůži.
Pár milimetrů...
"Ta tvoje vůně mě tiše zabíjí. A já jí to dovolím."
Neuhnul, neodtáhl se. Dál jsem cítila teplý dech na svém krku.
Teď byla řada na mě...