Zlomená duše v stínech se skryla, v očích má ticho, co mrazí i zrcadla. Kde kdysi plály sny jako vítr z polí, teď trny z bolesti srdce jí zdobí. Na každém kroku jen stín svého já, hlas, co ji vedl, se navždy ztrácí. Přesto však někde v hlubinách žhne, jiskřička naděje, že nový den přijde.(CC) Attrib. NonComm. ShareAlike