Jen fanoušek? -

Jen fanoušek?

Reads 55
Votes 9
Parts 2

Reads 55
Votes 9
Parts 2

bedard canada chicago chicagoblackhawks connorbedard czech hockey love macklincelebrini

Z ničeho nic jsme si byli blízcí, až moc blízcí. Byla jsem dost zmatená, ale chtěla jsem ho, on to věděl, jen bůh ví, jestli i on mě...All Rights Reserved

bedard canada chicago chicagoblackhawks connorbedard czech hockey love macklincelebrini

Table of contents

2 parts

#205hockey

Content Guidelines

You may also like

O 250 metrů později /Probíhá korekce/ by zoeymason03

Do někoho jsem narazila. "Pardon." omluvila jsem se oné osobě. Pak jsem ale zvedla hlavu a hned mě moje omluva zamrzela. "Aha, to seš ty." "Jo, musím ti něco říct." řekl Dom. "Tak mi to řekneš později." Snažila jsem se ho odbýt. "Ale já ti to musím říct ještě před závodem." "Neříkej, že si Mat vzal dop." "Ne to ne, ale týká se to jeho." "No, tak mi to řekneš po závodě. Pokud se teda nechystá podvádět nějak jinak." "Ne to ne, ale týká se to i tebe.". Tahle věta mě překvapila. "Co jiného kromě sázek by se mohlo týkat zároveň mě a Mata?" "Tobě to fakt nedošlo?" "A co by mi mělo dojít?" "To, že se Matovi líbíš." Co?! Ne. To je kravina, musí to být kravina. "Co to meleš? Ty sis něčeho šlehl?" "Ne, včera mi to říkal. Já jsem se snažil ti to říct dřív, ale pořád tam byl Mat a ten nechtěl, abych to někomu říkal." "Ne, to se mě jenom snažíš rozhodit před závodem." "No tak když myslíš." řekl Dom a odešel.

On je šprt, který se drží pravidel, aby přežil další den ve škole. On je frajer, který nehraje podle žádných pravidel hlavně ne těch školních. Dva kluci, kteří nemají nic společného, se ocitnou v situaci, ze které není úniku: společný školní projekt. Ale co začne jako nucená spolupráce, se brzy změní v boj. Boj o to, kdo bude mít poslední slovo. Boj s vlastními předsudky. A boj s city, které ani jeden z nich nečekal. Dokáží najít cestu k sobě, nebo je jejich rozdíly zničí dřív, než projekt vůbec dokončí?

Typická slaďárna pro stejně romantické duše, jako jsem já. Zamilované scénky, sladké řečičky... Svět mladičké slečny má být přece zábava, ne? Jenže osud to tentokrát chtěl jinak. Připravil překážky, které se mnohým zdají nezvladatelné. Chce to silného jedince, aby se s tím popral. Zatím to vypadá na výhru, ale budoucnost je nevyzpytatelná. Že se život může změnit z hodiny na hodinu? Pravda. Protože v tomhle případě se to stalo ze sekundy na sekundu. Že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš? Nesmysl. V tomhle případě si tam slečna šla dát přímo relaxační koupel. Příběh slečny, co se musí poprat s nelehkým závažím. Těhotenství v raném věku. Dvacetiletá Zoe toho překonala už mnoho. Jak ale bude reagovat, když jí do cesty vstoupí muž, kterého tak dobře zná a z celého srdce proklíná? Co všechna ta bolest? Strach? Co její nynější život, který není zrovna procházka zahradou? Příběh poukazuje na život dívky, která se vyrovnává se sexuálním násilím a traumatem. Pokud se Vám téma nelíbí, nečtěte to.

Věděla jsem, že to myslel vážně a že za to nemohl. To ta jeho porucha, ale... bála jsem se ho. Děsně jsem ho chtěla uklidnit, trhalo mi to moje měkký srdce, když začal vzlykat. Nemohla jsem... Moje tělo se nekontrolovatelně třáslo strachy jen díky jeho blízkosti. Natáhla jsem k němu třesoucí ruku a projela mu jí ve vlasech. Stuhl a nadzvedl hlavu. Okamžitě jsem ruku stáhla zpátky, ale on ji chytl do té své. "Omlouvám se," zašeptal znovu a něžně mi políbil hřbet ruky. #20 v Teen Fikce - 3.9. 2017 Cover: @tereza172

"Vidíš to, Kovbojko? Takhle vypadá svobodná bytost." *** Jedna zbloudilá fotka na Instagramu dokáže pořádně zamíchat kartami. Své o tom ví i Jade, která tak během jednoho dne přišla nejen o nejlepší kamarádku, ale i o dobrou pověst. Škola sice oficiálně skončila, ovšem odsuzující pohledy spolužáků provází Jade na každém kroku ve městě. Na následující dva měsíce se tedy nabízí jediné možné řešení - sbalit si kufry, vypnout mobil a odjet někam hodně daleko. Když je Jade nabídnut pobyt na ranči u tety Luren, neváhá ani vteřinu. V srdci zionského národního parku, v obležení červených skalisk a rychlých koní, se snaží znovu nabýt důvěru v přátelství. Jenže cestu jí zkříží mladý mustang Diego, místními přezdívaný též jako „Modrý ďábel". A tak se potkávají dvě bytosti, které společnost neprávem odsoudila. Dostanou ještě někdy druhou šanci?

Jeden den, jedna noc / Nik Tendo by nthng_interested

démoni jsou v hlavě ale žerou moji duši

Nikita Lorrenz. Dvě slova, jedna dívka, jedna zlá vzpomínka. Rozbité střípky svého života opravdu dlouho slepovala a minulost chtěla nechat minulostí. Znovu se snažila žít jako předtím, ale nový začátek ji vrátil tvrdě zpět do minulosti, která jí nedá spát. Pro ni je to horor, ale pro něho to může být čistě jenom hra... ________________ #113 v kategorii Teen fikce 13.1 2018 # 64 v kategorii Teen fikce 14.2. 2018 100k přečtení - 17.12.2019 130k přečtení - 10.5.2020 140k přečtení - 27.5.2020 150k přečtení - 18.6.2020 160k přečtení - 23.7.2020 170k přečtení - 2.9.2020 180k přečtení - 14.10.2020 190k přečtení - 13.11.2020 200k přečtení - 16.12.2020 210k přečtení - 23.1.2021 230k přečtení - 30.3.2021 240k přečtení - 10.5.2021 250k přečtení - 2.7.2021 260k přečtení - 3.9.2021 290k přečtení - 10.4.2022 346k přečtení - 3.8.2023 379k přečtení - 21.4.2024 408k přečtení - 6.3.2025

PS? Nečti bez prvního dílu. Anděl je někdo, kdo je sladký, laskavý, starostlivý, klidný a jemný. Nejkrásnější žena na planetě. Někdo, kdo je úžasný ve všech směrech. Je to dívka, která vám rozbuší srdce, když vejde do místnosti. Dívka, kterou budete potřebovat, ať jste kdekoli. Dívka, díky které chcete být lepší. Anděl je někdo, kdo je vaší oporou. Už dávno jsem se vzdal naděje, že najdu svého Anděla. Poté, co jsem ztratil svou matku, jedinou osobu, která pro mě byla vším, jsem věřil, že andělé neexistují. Myslel jsem, že je to všechno lež. Ale Maya...ona byla opravdu můj anděl.

V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal: „ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."

Leo se zaměřil na svou kariéru. Možná protože chtěl, možná protože tak nemusel myslet na to, že byl naprosto tragický, co se lásky týkalo. Dokud se mu nezkřížila cesta s někým, kdo o sobě smýšlel ještě tragičtěji.

O 250 metrů později /Probíhá korekce/

Do někoho jsem narazila. "Pardon." omluvila jsem se oné osobě. Pak jsem ale zvedla hlavu a hned mě moje omluva zamrzela. "Aha, to seš ty." "Jo, musím ti něco říct." řekl Dom. "Tak mi to řekneš později." Snažila jsem se ho odbýt. "Ale já ti to musím říct ještě před závodem." "Neříkej, že si Mat vzal dop." "Ne to ne, ale týká se to jeho." "No, tak mi to řekneš po závodě. Pokud se teda nechystá podvádět nějak jinak." "Ne to ne, ale týká se to i tebe.". Tahle věta mě překvapila. "Co jiného kromě sázek by se mohlo týkat zároveň mě a Mata?" "Tobě to fakt nedošlo?" "A co by mi mělo dojít?" "To, že se Matovi líbíš." Co?! Ne. To je kravina, musí to být kravina. "Co to meleš? Ty sis něčeho šlehl?" "Ne, včera mi to říkal. Já jsem se snažil ti to říct dřív, ale pořád tam byl Mat a ten nechtěl, abych to někomu říkal." "Ne, to se mě jenom snažíš rozhodit před závodem." "No tak když myslíš." řekl Dom a odešel.

More details