Všechna noční metra zpívají o tom, že v tunelech neexistuje čas a neexistuje prostor. V metru jsi jen ty a okolo tebe se rozléhá kvílení nicoty, které nemá svůj začátek a nemá svůj konec. Má jen nekonečné spirály utrpení.
Tři přátelé se po mnoha letech setkávají v místech, kde vyrůstali. Odlehlý kraj, kde je po kopcích roztroušeno jen několik málo usedlostí, vždycky žil svým vlastním životem. Zatímco za okny zuří bouře, vzpomíná trojice na dětství strávené v okolních lesích. V jejich vlastní minulosti na ně ale čeká víc, než kdokoliv z nich tuší. Vzpomínky nejsou mrtvé, duchové spí neklidně a lesy šeptají o dávných křivdách...