
Sabina chce jen být pryč. Boty jí kloužou po vlhké hlíně, protože zapomněla, že v noci vždycky padá rosa. Dojde k trati. Staré, zarostlé, dávno nepoužívané. Přes den by tu nikoho nepotkala. Teď je tu mlha. Hustá, jako by se svět sám rozhodl, že už toho bylo moc a potřebuje se schovat. A pak ho uvidíAll Rights Reserved