59 partes Concluida ČERNÝ je poezie o tom, co na člověku zůstane, když se dlouho dívá do skla a čeká na teplo. Začíná třemi starými vyznáními „panu Černému" - vztahu, který se nikdy nepřiblížil. Vykání tu není úcta, ale odstup: chlad, který umí řezat. Do tohoto chladu vstupuje Bílý: muž, jenž přichází sám, odhaluje tvář i zranitelnost a místo apelu nabízí domov. Mezi číslovanými básněmi pro Bílého se objevují krátká intermezza Černého - studené závory, tísnivé připomínky, že paměť má svůj kruh. Černý není barva člověka, ale pech: povlak, který se dá konečně otřít o papír.
