
Někdy andělé nepadají kvůli hříchu. Někdy prostě jen přestanou věřit. Byl jednou jeden anděl... Ne ten z pohádek, ne ten s věncem ze zlata. Ale anděl se smutnýma očima, co už dlouho nehleděl ke hvězdám. Spadl. Tiše, skoro jako dech. Ne v hněvu, ne v trestu - ale protože mu srdce bylo příliš těžké, než aby ho unesla křídla. Jeho jméno bylo Eren. A když dopadl, země ho nepřijala s otevřenou náručí, ale ani neodmítla. Jen ho nechala být - zlomeného, ztraceného, zapomenutého. A čekal. Na něco... možná na někoho.All Rights Reserved