Závějí mysli

24.1. 2025 12:00
Je to jako závoj, který vás skryje. Který vám zahalí mysl a pamět jako mlha, přes kterou nevidíte ani na krok.
Vaše mysl, je nyní temná. A vy nevíte, odkud se vám myšlenky smrtící vzali. Víte jen, že ty ,činy, co jste kvůli nim spáchali již nikdy nenavrátíte zpět...
Zavěj sněhu, jež vám padá před očima. Mění do červených kapek. Nevidíte to krásné období sněhu, čímž zima je, ale vidíte, to co jste byli pro ten strašlivý čin schopen obětovat. Krveprolití jižmrtvé dívky, ležící opodál ve sněhu, který jí dokonale skryl. Ale vaše stopy nikoliv. Ten sníh je nikdy nepřikryje odhalí vyšetřovatelům, tu stopu, díky které vás naleznou....
A vy začnete lopatou, kterou držíte v ruce házet sníh na svou cestu, jako zběsilí, aby jste své stopy zakryli. Jen když zafouká vítr stopy kapek krve se znovu odhalí. Nemáte šanci uniknout...
Pokud neodjedete a neskryjete se někde daleko. Avšak celý svět vás nyní hledá a vy jste bezradní v této situaci. Sednete si do sněhu zlomen a vyčerpán. Zakryjete si oblíčej rukama, jako by jste se chtěli před tím světem skrýt a myslet si, že jde jen o pouhý sen. Že to není skutečnost. Vaše chladné, vám dovolí plakat. Vaše zvrácená mysl, vám dovolí být chvíli tím starým já. Hodný, mírumilovný, empatický a láskyplný. Nikoliv takto ohavný, krutý a šílený. A vy jste ve sněhu, v krvi té, co jste jí udělali ten nejhrůznější čin... ,, Co jsem to provedl!" Jenže vaše zvrácená mysl se vám po chvíli vrátí s ještě odpornější myšlenku. Ale vy se jí snažíte setřást a zapomenout na ní. Ale je to jako, červ, co se vám zahryzává víc a víc do vašeho mozku. Jste bezbranní a zcela odevzdáni, této myšlence na pospas. Uskutečníte jí.
Už nebojujete. I když jste se neúnavně snažili, skolila vás. Nemáte již na výběr. Prohráli jste, zase a znova! Stává se z vás hromádka n