Mimo mantinely

Vždycky jsem si myslela, že můj život bude vypadat jinak.

Neříkám, že jsem čekala pohádku. Nejsem naivní. Jen jsem si prostě představovala, že to jednou bude... lepší. Že se nebudu cítit jako neviditelná holka v pozadí, co se lidem plete do cesty. Že nebudu ta, kterou si nikdo nepamatuje, pokud ji zrovna nepotřebuje jako vtipného společníka nebo někoho, kdo za ně udělá úkol do matiky.

Ale tak to prostě bylo.

Lidi jako já se do světa oblíbených sportovců a krásných dívek nepočítají. Nepatříme tam.

A přesto...

Přesto tu teď stojím.

Srdce mi buší tak hlasitě, že mám pocit, že ho musí slyšet i on. Gabriel Carter. Kluk, který nemá žádný důvod si mě pamatovat. Kluk, který má všechno, co já nemám. Popularitu, talent, jistotu, že vždycky zapadne.

A přesto se na mě dívá.

Jako bych byla něco víc než jen holka v pozadí.

Jako bych opravdu existovala.

A to mě děsí víc než cokoliv jiného.

Protože vím, jak tohle vždycky končí.

Holky jako já a kluci jako on nepatří do stejného příběhu.

A přesto...

Přesto jsem možná poprvé v životě připravená riskovat.