Růže

Po smrti rodičů se stěhuju k babičce a doufám v nový začátek. Ve škole poznám hokejistu který mě neustále štve a se kterým vedeme nekonečné války.

Jenže čím víc se pošťuchujeme, tím víc ho mám v hlavě. A to mě děsí. Protože poslední věc, kterou teď potřebuju, je někdo, kdo dokáže zbořit moje pečlivě postavené zdi.

Ukázka:

Dnešní shromáždění bylo jako každé jiné - přehlídka unavených obličejů a slabého nadšení, které by neprobudili ani tříštivé gongy. Seděla jsem na jednom z tvrdých dřevěných sedadel ve školní aule, pečlivě vyžehlená uniforma na sobě a na tváři výraz, který říkal: Nebavte se se mnou.