Spojeni jizvami

"Nemůžeš se mi vyhýbat, vím, že jsi něco cítil," odpověděla se skelným pohledem, avšak plným naděje a odhodlání.

"Nevím o čem to mluvíš," zapřel a odvrátil tvář od těch očí, očí o níž tak dlouho snil a které ho vždy propalovaly, jako by mu viděly až na dno duše. Bylo lehčí dělat, jako že neexistuje, než si přiznat co bylo zjevné, že se mu dostala pod jeho čistokrevnou kůži.

Byly to jizvy které je spojily. Museli dojít až sem, přes válku, Azkaban, posměch, aby zjistili, že na ně čekají lepší zítřky.

UPOZORNĚNÍ: Čtete na vlastní nebezpečí :)