Orchidej

Nikdy jsem se nebránila malému dramatu. Když za mnou jednoho dne přišel Christian s tím bláznivým návrhem, abych předstírala, že jsem jeho přítelkyně... neodolala jsem. Mám ráda hry. Obzvlášť ty, ve kterých držím karty já. Jenže s každým předstíraným dotekem, s každým pohledem, který měl bolet jeho ex, jsem začala pochybovat, jestli je to pořád jen hra. Protože... co když začínám prohrávat?

Ukázka:
„Hraješ si se mnou," zašeptá mi do ucha.

Nakloním se k němu a s úsměvem odpovím: „A ty se mnou ne?"

Neodpoví. Místo toho skloní hlavu a jeho rty se lehce dotknou mého krku. Jen na okamžik. Krátký, sotva postřehnutelný dotek. Ale cítím ho až v konečcích prstů.

Zatraceně.