Doteky mezi slovy

Aki:
Stál jsem před tabulí s rozvrhem, nervózní a vzrušený. Psychologie byla mým snem, ale myšlenka na to, co přišlo, mě děsila. Dnes se má minulost vrátila jako bumerang, když jsem znovu spatřil Jaidena. Jak jsem mohl sdílet pokoj s člověkem, jehož posměšky a šikanu jsem slyšel jako ozvěnu ve školních chodbách? Čtyři roky na koleji slibovaly svobodu, ale při pomyšlení na náš společný prostor mi bušilo srdce.

Jaiden:
Když jsem vstoupil do pokoje a uviděl Akiho, srdce se mi rozbušilo. Bylo to jako oživení vzpomínek na dětství, kdy jsem ho šikanoval z důvodů, které nikdo neznal. Malý chlapec, kterého jsem vnímal jako snadný cíl, byl ve skutečnosti zrcadlem mé vlastní nejistoty. Jak jsem mohl být tak krutý? Ale jednou poprvé jsem si uvědomil, že mě mrzelo, co jsem mu udělal. Teď, když jsme oba vyrostli, byl jsem si vědom jeho síly a odhodlání. Měl jsem strach, že kvůli své minulosti budu mít na svědomí ještě více bolesti. Jak se nám podaří přežít pod jednou střechou, když minulost visí mezi námi jako těžké mračna?