Co se ve mně skrývá? Moje myšlenky? Moje touhy? Moje otázky bez odpovědí? Poezie je mou vlastní odpovědí. Ze srdce, z duše, z ticha i hluku, které ve mně žijí. Jsou to moje slova. Moje pocity. A možná i tvoje odpovědi.
Zlomená duše v stínech se skryla,
v očích má ticho, co mrazí i zrcadla.
Kde kdysi plály sny jako vítr z polí,
teď trny z bolesti srdce jí zdobí.
Na každém kroku jen stín svého já,
hlas, co ji vedl, se navždy ztrácí.
Přesto však někde v hlubinách žhne,
jiskřička naděje, že nový den přijde.