Zlato pod humnom

Zlato pod humnom

  • WpView
    Reads 323
  • WpVote
    Votes 5
  • WpPart
    Parts 1
WpMetadataReadOngoing16m
WpMetadataNoticeLast published Sun, Jul 13, 2025
WpInfo
Fiction
Romance
Klasický život na dedine, ktorý nie je nudný a aj keď sa snaží byť na pozitívnej vibračnej úrovni, nie vždy to ide. Intrigy, vtipné scénky, alkohol a chudoba tu rozhodne nechýbajú. A ak sa rozhodnete navštíviť dedinku Záhumnie nad Mútnou, tak vitajte na dedine, kde sa rado pije, veštica predpovedá zlú budúcnosť, krava zablúdi na poštu, modlivka Olina ohovára až do druhej dediny, malý Ondrík podkopáva nohy a hádže psie hovienka, Kamil úchyl obchytkáva všetko živé a kde obecný rozhlas vie o vás skôr, než vaša vlastná matka. Komédia o dedine, kde nič nefunguje... a práve preto to všetko drží pokope!
All Rights Reserved
#12
holidays
WpChevronRight
Join the largest storytelling communityGet personalized story recommendations, save your favourites to your library, and comment and vote to grow your community.
Illustration

You may also like

  • Někdy stačí zůstat
  • Łowca Szlam | Dramione
  • Parenting Class by IcyPanther
  • Simply Irresistible [PL]
  • Two souls
  • Cień dnia wczorajszego // Drarry
  • Wesołych świąt, Harry!
  • Będziesz żyć
  • Poza Granicami  - Miniaturka // Dramione
  • Jak Bond skończył z panem Kotem (Q)

Věnování ❤️‍🩹 Těm, kteří milovali naplno, i když to bolelo. Těm, kteří ztratili, ale nezapomněli. Těm, kteří v sobě nosí jizvy, ale i odvahu začít znovu. A Tobě. Pokud právě čteš tyto řádky, věř, že tvůj příběh nekončí. Ještě jsi tu. A to znamená všechno. Prolog🫶🏻 Nikdo ti neřekne, že když ztratíš někoho, koho miluješ, nezmizí jen ta osoba. Zmizíš i ty. Kousek po kousku. Dny ztrácejí barvy, noci ztrácejí spánek a slova... přestávají mít smysl. Stála jsem u vody. Ticho mě dusilo. V uších mi hučelo jméno, které si už nikdo jiný neodvážil vyslovit. Jacob. Můj Jacob. Nikdy jsem nečekala, že se zamiluju znovu. Že mě někdo donutí znovu dýchat, když jsem si přísahala, že už nebudu. Jenže on přišel. S tichým pohledem, který mě četl jako rozepsanou knihu. S dotykem, který neubližoval, ale hladil i to nejzraněnější místo. Noah. A možná... možná tohle není příběh o tom, jak jsem přežila ztrátu. Možná je to o tom, jak jsem si dovolila milovat znovu. Navzdory bolesti. Navzdory vzpomínkám. Navzdory všemu.

More details
WpActionLinkContent Guidelines