Linka 47

Každou noc projíždí městem tichý autobus, který nikdo neviděl přijet a málokdo si pamatuje, že v něm vůbec někdy seděl.

Linka 47 není v žádném jízdním řádu. Nezastavuje podle času, ale podle bolesti.

Objevuje se lidem, kteří ztratili směr, vzpomínky nebo sami sebe. Těm, kteří stojí někde mezi útěkem a pádem. Mezi životem, snem a něčím mnohem hlubším.

Uvnitř sedí cestující s příběhy, které se možná staly. Nebo teprve stanou.

Čas tu neplyne správně. Vzpomínky se mění. Některé zastávky vedou jinam, než by měly. A každá další jízda člověku vezme něco, co už nemusí dostat zpátky.

A konečná?

Možná neexistuje.
Možná je to jen další zastávka ve smyčce, ze které se nedá vystoupit - dokud člověk nepochopí, proč vlastně nastoupil.