Někdy, když zavřu oči těsně před koncertem, slyším ticho. Ne to obyčejné ticho, co slyšíš v prázdné místnosti, ale ticho, které zůstane po někom, kdo tě miloval - a přesto odešel.
Jsem Han Jisung. Moje jméno září na plakátech, moje hlasivky praskají ve světlech reflektorů. Ale uvnitř pořád křičím.
Kdysi jsem věřil, že hudba mě zachrání. Že mě udrží celého, že zacelý praskliny, které na mně zanechal svět. A pak přišel on - Minho.
Minho, který byl jako píseň, co nikdy nezazněla celá.
Náš příběh není o lásce, která se naplnila. Je to píseň, která se přerušila v refrénu. Je to osud, co se zpozdil o jednu zastávku. Je to přátelství, co hoří pomalu, až do popela.
Ale i popel voní po minulosti. A já zpívám dál - pro něj, nebo proti němu.
All Rights Reserved