Když nemohu dýchat

Dnes už dýchám jinak. Možná ne naplno. Možná ještě někdy s těžkostí, ale... dýchám.

Některé jizvy nezmizí. Jsou tam pořád. Neviditelné ostatním, ale já je cítím, kdykoliv zavřu oči. Každý pohled do zrcadla, každé ticho v noci, mi připomíná, čím jsem si prošla.

Byl chvíli celý můj svět. A pak mi ho pod nohama rozbil.

A přesto tu pořád jsem.
Slabá. Silná. Zlomená. A přesto celá.

Už nehledám v jiných to, co mi chybělo doma. Už nečekám, že mi někdo zachrání srdce. Protože jsem zjistila, že i když někdy nemůžeme dýchat... časem se to naučíme znovu.

Ne kvůli někomu jinému.
Ale kvůli sobě.