Když hvězdy ztichnou

„Když padá k zemi hvězda, málokdo se jí ptá na jméno, všichni si pouze přejí..."
Putovala nad zatravněnými údolími, nad horami zasypaných sněhem, nad nekonečnou dálkou moří i nad blyštivými městy, která se zdála býti podobná jejímu domovu. Domovu, který doopravdy nikdy neměla. Byla poutnicí, vlasaticí, pomíjivou návštěvnicí odsouzenou nezůstávat déle než na pár okamžiků.
Avšak dostala šanci svůj osud změnit. Povolali ji k sobě, aby jim pomohla. Nebe se toho roku roztrhlo a i ona, která byla neustále ve tmě pocítila na své kůži světlo. Tam to ovšem nekončilo, ne pro všechny. Roztržené a otřesené nebe znamená příležitost i katastrofu.
Šest souhvězdí vzalo šanci do hvězdných dlaní a uprchli. Padli ve své hvězdné pomíjivosti k zemi a na obloze po nich zbyla jen temná noc. Ona má za úkol je pochytat a vrátit zpět, než si lidé začnou všímat.
Každý její krok je stopou v prachu, který kdysi mohl být světlem a každé její rozhodnutí může navždy přepsat nebeské mapy. Souhvězdí jsou ztracená a všechna jsou svazována svým vlastním bolavým strachem. Teď je to jen na ní.
Dostala šanci znovu prozářit oblohu, vrátit se zpět a zazářit, ale sázky jsou vysoké a obavy z návratů ještě větší. Nebesa čekají a ona se musí rozhodnout...
Shořet či zaplanout?